!SVĚT TEMNOTOU V PRODEJI JIŽ OD 25.2.2014!

NA NĚ JAKÝ ČAS, JAKO ZKUŠEBNÍ LHŮTA JE BLOG PŘESUNUT NA
WEBOVÉ STRÁNKY ZDE! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A SNAD SE BRZY SEM
VRÁTÍM!:)

Říjen 2012

HALLOWEEN :-)

30. října 2012 v 8:00 | ewril |  novinky
AHOJEC VŠICHNI!!!!

Takže přeji vám krásný Halloween a dušičky:-) Nevím jak u vás ale u nás se Halloween slaví:O Takže jsem namalovala na spestření Halloweenu takový obrázek,mno:DDDD Doufám že se mi poved:) Jinak tenhle obrázek najdete v galerii pod názvem Halloeen ;) Tak zatí ahojec a užijte si Halloween:)


Halloweenská procházka

28. října 2012 v 11:10 | ewril:) |  Jednorázovky
Ahoj lidičky!
Určitě všichni výte jak se nám urychleně blíží halloween! Halloween je můj oblíbený svátek a rozhodně ho na tomto blogu dám zviditelnit. Můžete se na halloweenskou atmosféru těšit už 1.listopadu ;). Jinak abychom si to čekání na halloween zkrátily mám tu pro vás takovou kraťoulinkou Jednorázovku, týkající se právě Halloweenu:D Doufám že se bude líbit.
Vaše Ewril

Žánr: deperesivní,horor

Obsah: Mnoho z nás vnímá Halloween jako legraci... pro jednu dívku se stal ale noční můrou....


Milovala jsem podzim.... a o to více ještě Halloween. Milovala jsem noční procházky za měsíce lesem nebo hřbitovem. A ani dnes jsem nechyběla na procházce noční krajinou. Byla sice zima a mráz mně štípal do odhalené tváře, boty jsem mněla promočené od slabé jinovatky a kalhoty pokryté od bláta a listí jak jsem se procházela lesem...
Dnes byl Halloween. Svátek mrtvích... Ostatní chodívali od domu k domu a koledovaly. Dokonce i pár holek z naší střední si tu tradici zachovalo a chodily s maldšímy sourozenci. Jenže já jsem sourozence neměla. Neměla jsem ani otce.
Jako jediná jsem hallowen slavila jinak. Nikdo z naší vesnice to takhle nedělal a proto mně většina obyvatelů pokládala za podivínku. Chodívala jsem vždy na Halloweena na hřbitov za tátou. Cestou jsem trhala zmrzlé květiny a pletla je do dlouhého věnce který jsem vždy pověsila na náhrobní kámen.
Jenže dnes jsem cestou žádné květiny nenatrhala. žádné nerostly a měsíc byl schovaný za černočernými mraky. Dnes byla divná noc.
Jak jsem postupovala cestou ke hřbitovu zahlédla jsem postavu. Ano byla jsem si jistá že to byla postava. Mněla černou kápěj a v ruce dýku.
Zastavila jsem se a čekala. Ano byl Halloween ale tenhle žert se někomu moc nepovedl. Chlácholivě jsem se uklidňovala že to byl jen pouhý žert kluků z vesnice ale dobře jsem věděla že nebyl. Kdo bu to dělal? Všichni slavý Halloween a kromně jí se nikdo na Halloweena do lesa neodvážil...
Rozklepaně jsem se nadechla a udělala krok. Blízko mně něco zapraskalo.
Vykřikla jsem a rozběhla se cestou z lesa pryč. Zběsile jsem uháňěla po kluzké cestě. Vnímala jsem hlasitý tlukot mého srdce. Málem mi vylítlo z hrudě. Nezastovala jsem se a ani neohlížela s hrůzou co bych asi zahlídla...
Jediné co jsem slyšela kromně mého sýpajícího dechu a tlukotu srdce byly kroky. Těžké mohutné kroky dusající po vlhké zemy za mnou... Někdo mně honil! Rozbrečela jsem se zvlykala, přesto jsem se neodvažovala zastavit...
Věděla jsem že tahle noční vycházka nezkončí rozhodně dobře. Cítila jsem na zádech suchý teplý dech páchnoucí po skaženém mase a hlíně.
Zrychlila jsem běh ale dech my vynechával. Ukrutně mně píchalo v boku a v plících.
Najednou jsem zakopla přes vystrčený kořen dubu. Zaječela jsem a zkutállela se po svahu dolu. Kopala jsem a ječela a ještě za letu jsem se dokázala vyšvihnout do polohy abych mohla utéc. Jenže ten někdo byl za mnou. Cítila jsem jak mně prudce strhnul na rukáv mého kabátu. Zaječela jsem... Jenže tohle zaječení bylo mé poslední.... Neznámá postava si strhla kápěj. Neměla lidsou tvář! Jeho porostlá byzoní tvář s dvěma velkými fialovými očima bez zornic a dvěma velkými tesáky vyčnívajících se z úst se usmála.
Byl to ledový a slizký úsměv a nevěstil nic dobrého.
Nestvůra pozvedla ruku a bodla...
Pohltila mně černočerná tma. Spadla jsem na chladnou zem a zůstala jsem ležet bez jediné známky života.
Stala jsem se Griwou. ženou která o Haloweenu chodí lesem a čeká na děti a lidi kteří o Halloweenu slavily stejně jako já.
Stala jsem se nesmrtelnou a chladnou poddanou zlu. Přesto bylo to tak jednoduché a opakující se... muž zabije dívku a ona slouží zlu... Je jednoduší zemřít než žít dál...

Vánoční medvídek pro sišq

28. října 2012 v 10:00 | ewril:)
Tak Sišq tady máš toho svýho Vánočního méďu v obchodu :D Tak doufám že se ti líbí. Jinak čekám na další objednávky ;)

BÁSEŇ K MOTÝLÍMU KRÁLI

27. října 2012 v 15:17 | ewril:)
Ahojec lidičky:)
Tak mám tady něco pro Barču ;) Motýlí král je opět tu a já jsem složila k němu báseň která ho bude doprovázet po celou plánovanou tetralogii! Takže vychutnejte si jí a doufám Baru že se ti bude líbit.
Vaše Ewril

Motýlí král

Tvé rty na mém hrdle tě láskají,
tvé oči se do těch mích propíjí.

Ty smrt jsi my chtěla dáti,
nedokážeš však zabít mně.
Láska je mocnější než tvá vášeň po mé krvy.

Kapičky rudé krve my bílou pokažku zbarvují,
tys zabít mně chtěla však pouhé kousnutí,
na nic vís ses už nezmohla.

Raději bych zemřel kvůli tobě než abys neuhasila tu touhu po mně,
raději bych hrdlo v rudých kapkách krve zbarvené mněl,
něž se dívat jak toužíš po mé krvy na hrdle...

Diť přání mé bylo,
dát ti můj život,
touhu tvou tak ukojit.
Aby nám nestálo nic v cestě,
až budeme na cestě za motýlím králem.
Abyses nemusela ovládat a já nemusel se bát...
Diť lásku pocítíme pořád dál...
Tak proč do mé hrdla se nechceš zakousnout?
Jsem snad hrozba tvá?

Smrt již vítám,
zabíjíš mně a přesto vím že miluješ mně.

Tep mi byje na poplach a mé víčka vnímám jak zavírají se,
temnota mě pohlcuje.
Slyším v dály tvůj líbezný hlas,
a vnímám jak bolest ustuje dál.

Tvé špičaté zuby mně probodávají hrdlo a já umírám,
umírám v tvé náručí a spokojeně se usmívám.
Diť umřít pro tebe bylo mé přání.

Probouzím se v hrdle sucho mám,
vidím tě jak se spokojeně usmíváš.

Chci lovit chci žrát,
ty však mou povynost my připomínáš.

Stal jsem se tím co ty,
smrti se bát už nemusím.
Stojím a neuvěřitelně se dívám,
mé oči jsou stejné jako ty tvé,
jsem zvíře jako ty.

Ještě za jasu měsíce,
sdu s tebou tmavým lesem.
Tep my zběsile tepe a ty běžíš vedle mne.
Prožívám nový život,
živout s tebou tet však musíme najít jeho.

Už nezbývá nám mnoho sil,
udýchaně sýpem,
slunce už brzy vyjde a my musíme skrýš hledat,
diť slunce je naším nepřítelem.

Jen co měsíc vyjde na oblohu,
vydávám se stebou na dlouhou cestu.
Přes tmavý černý les do zdálené země vodních světel.

Cesta dlouhá to jest,
už dlouho putujem,
nakonec jsme dorazily do země věčného mlaádí.

S odhodlaností se do vody potámíme a hledáme bránu do země.
Oči se nám klíží a dech nám dochází,
už jsme byli na pokraji sli když jsme ho spatřily.

Mihnul se vedle nás,
motýl s ploutvema a život nám dal.

Plavaly jsme,
hledaly a motýlí krále,
až jsme ho jednoho dne našly,
obět jsme mu za jeho pomoc museli dát.

Chtěl jsem pro tebe umřít,
chtěl jsem abys žila dál,
on však zabil tebe a já bloudím po světě dál.

Vracím se domu plný slávy,
přinesl jsem lék a zachránil lidi,
přesto na tebe nezapomenu,
brzy se schledáme,
já jsem si probodl srdce uhlíkem.

Umírám oči se mi klíží,
tvůj obraz vidím,
stojíš a usmíváš se tak jak předtím.

Umřel jsem a v neby jsem,
za sebou jsem nechal smutek,
přesto lásku jsem opět našel.

Jsme spolu a už nás nic nerozdělí,
jsme šťastni a motýlího krále jsme osvobodily.


ZVÍŘÁTKA PRO VÁS

27. října 2012 v 13:21 | ewril
Ahojec!!!!!
Tak jsem tu dnes už po třetí a naposled ;) Založila jsem totiž novou rubriku- zvířátka pro vás. Je to takový malí dáreček k blížícím se vánocům pro vás :DDDDD Budu sem vkládat obrázky roztomiloučkých zvířátek, který si vyberete. Takže mi piště do komentů jaké zvířátko chcete a já vám ho nakreslím :)))))) Neslibuju žádný zázraky, prostě mě to tak napadlo!!!! Možnost objednat je ot té doby co sem ten článek vložila:D Jenom chci upozornot!!!!! Obrázek nakreslím do 42 dnů! Takže né aby si někdo myslel že do hodiny mu ten obrázek nakreslím a ještě ho zveřejím!!!! Takže pište,pište a já budu kreslit:D Jinak uzávěrka je 20.12.2012! Toť vše.
Vaše Ewril

Anketka

27. října 2012 v 13:01 | ewril |  novinky
Takže prosím hlásněte v anketce ;) Předem dík za hlásnutí :D
Vaše Ewril

CITÁTY O SMRTI

27. října 2012 v 12:57 | ewril
Nazdarec :)))
Tak jsem opět tu! No a sebou přináším pár náááááádherných citátů o smrti:). Nevím jak u vás ale u mně sněží. No teda, nestačím se divit jak jsou ty Vánoce už blízko! Takže možná dnes něco o chladném počasí přijde:D Možná nějaká Jednorázovka nebo poezie ;) To se ještě uvidí. Tak tady ti citáty. A pište koment :D
Vaše Ewril

Milióny lidí touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí co mají dělat, když v neděli odpoledne prší
- Susan Ertz
*
Kdož ví, zda není život umíráním a smrt životem?
- Eurípides
*
Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.
- Erich Maria Remarque
*
Nesmíme podléhat strachu. Strach je psychická smrt. Nechte strach projít jako bouři okolo Vás. Bude pryč, zůstanete jen Vy.
- Frank Herbert
*
Žádná smrt nemůže být zlá, když předchází život dobrý.
- Václav Matěj Kramerius
*
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
- Immanuel Kant
*
Ztratit lásku je strašné. Lže, kdo říká, že smrt je horší.
- Countee Cullen

Slzy

25. října 2012 v 14:32 | ewril |  poezie
Jelikož mám dobrou náladu napsala jsem další básničku nebo spíš takový básnický pokus :))) Takže toť vše a pište komenty ;)
Vaše Ewril

SLZY
Tma černá zákeřná, měsíc temný úplněk
les šedý na dotek, výtr kvílící nad mrtvolou.
Běžel tmou doprovázený pouze svou ozvěnou.

Srdce splašené, rychlí dech, pot na čele a mráz na zádech.
Panika se ho zmocňuje nevidí konce však on ho ten les pohřbije to věděl dobře.


Přesto se ještě pokoušel smrti utéci však dech mu už moc nestačil a slyšel dobíhat ženu za ním.
Slzy velké jak hrozny kutálely se mu po tváři, on nechtěl zemřít však čas se mu krácí.

Náhle se zastavil nemohl dál, jeho dech mu vynechával.
Stál zahalený ve stínu zla přesto ho viděla a zamířila tam.
Klekl si na kolena prosící tváře uslzené tvář potící.
On nechce umřít at ho vysliší ona se však pod kápí radostně směje.

Mraky tmavé černé jako tma zakryly měsíc záříci tu najednou
tu nastala tma to svět se s ním přišel rozloučit. Tu sklonil hlavu slzy kapaly mu
s tváře on padl na zem a slzy do listí ukáply.

BOLEST- jednorázovka

23. října 2012 v 17:02 | ewril |  Jednorázovky
Něco málo k počteníčku:)

obsah:
V mé srdci navždy zbude bolest... Ano to jsem si říkávala když zabily mou mamku upíři z Rudé Fontány. S otcem jsem pak odjela sem do Greet street na pokraji Anglie za strýčkem Denisem který je vlkodlak a bydlíme u něj až do dnes.

Už je to šest let co tu bydlíme ale já se tu pořád necítím jako doma... Kolem nás jsou pouze lesy a hřbitovy a pár domů kde bydlí ostatní vlkodlaci. Do školy jezdím vždy do vedlejšího mněsta a ani tam jsem si to neoblíbyla. Nikdo mně ve škole nemá rád a všichni jsou náramně nafoukaní a bohatí... Nikdo neví že jsem čarodějka a vlkodlak a já to nevěděla také do dneška.


"Ahoj Denisi." pozadravila jsem strýčka když jsem za sebou zabouchla těžké mramorové dveře. Hodila jsem černý ba´toh do kouta a sundali si roztrhané tenisky. Pečlivě jsem si upravila své dlouhé černohnědé lokny a vykouzlila jsem na černých rtech úsměv. Ano. Hádáte dobře jsem Gotička.
"Ahoj Terines. Tak jak bylo ve škole?" Zkřivila jsem obočí a nahlas si odfrkla. "už jsi viděl aby Gotička byla šprtaka?" Strýček se zasmál jako nějakému vtipu a podíval se na mně. "Jak tě to mohlo napadnout? To se zeptej těch vypatlanců v naší třídě." Odpověděla jsem mu stroze a vlezla si k němu na ošuňtělé kanape. "Možná že jo." Nakřivila jsem ret a upřela jsem na něho své olivové zelené kukadla se silnou vrstvou tušky a řasenky. "Není špatné být Gotička a šprtka. Podle mně se tak budeš klukům líbit víc." Chtěla jsem mu odpovědět že se stejně nikomu nelíbím ale on by mi stejně odpověděl tou známou odpovědí: "Láska si nevybírá. Třeba i tebe miluje spousta kluků ale stidí se ti to zdělit". Nechala jsem to tedy bít a přitulila jsem se k němu. Chvýli jsme jen tak mlčeli a koukali do krbu ve kterém plápolal oheň do doby co se ozvalo hlučné zabouchnutí dveří.

V mísnosti se náhle objevil snědě opálený muž ve středním věku s výraznými rysy a svalnatou postavou. "Tati!" vykřikla jsem a vpadla jsem mu do náručí. Rychle jsem se zase ale odtáhla když jsem spatřila mrtvou srnu na jeho zádech.
"Koukám že lov byl úspěšný." Křivě jsem se usmála a znovu jsem se k němu přitiskla i přes všechnu nechuť která spočívala v mrtvé srně na jeho zádech.
"To teda byl." Usmál se na mně. "Ale mám i něco pro tebe." Nadšeně jsem se odtrhla a vyčkávala co z něho vypadne. Jenže ono z něho nic nevypadlo. Místo toho do mísnosti přišel svalnatý urostlý kluk v teniskách a džínách. Triko neměl a zářivě se usmíval od ucha k uchu. Ano byl pohledný ale co?
"Terines našel jsem ti kamaráda. Je to sice vlkodlak ale určitě si spolu budete dobře rozumnět". Nakřivila jsem obočí a nasupeně řekla: "Tak to ses teda spletl! Já nepotřebuji abys my hledal kamarády! Je my jedno že žádné nemám!!!" Uraženě jsem zakřičela a proběhla jsem škvírou mezi ním a mím otcem ke schodům do patra.
Bylo mi jedno že za mnou strýček nešťastně volá ať se vrátím. Dobře jsem věděla že jsem je oba ranila ale neměla jsem zájem se s tím klukem kamarádit a už vůbec ne když to byl vlkodlak! Všichni věděli že kromně táty a strýčka jsem výhradně proti vlkodlakům a že bych už raději se kamarádila s čarodějkou ale ty už vymřeli před šesty lety. Má máma byla tou poslední.

Nadechla jsem se a práskla jsem dveřmy za sebou. Nacházela jsem se ve svém pokoji. Tohle místo jsem naprosto milovala. Bylo tady to co jsem potřebovala a mněla ráda. Velká postel s nebesy s višňové dřeva, dubovej stůl na kterém se hromadily kupy papírů,obrázků,fix,temper,pastel a můj malý notebook. Mněla jsem tu i velkou dubovou knihovnu se všemy knihamyo fantasy a horory až po léčivé bylinky a zooligii o kterou se zabívám. Nechyběli mi tu ani velké reprobedny a kupa cdček poházených po černém koberci.
S brekem jsem se svalila do nadýchané postele a přehodila přes sebe teplou peřinu. Bylo mi špatně a bolelo mně ukrutně břicho ale zakázala jsem to vnímat. Po tváři my tekly černé linky a velké kapky slz. Bylo mi na nic a najednou jsem si zase připadala jako ta malá holčička která se může spoléhat pouze na sebe. Zazvlikala jsem a schoulila jsem se do klubíčka.

Za maloucvíly jsem uslyšela zaskřípání dveří. Zvědavě jsem nadzvedla peřinu a zadívala se na dveře. Do pokoje vcházela Sofána a Eduna. To jsou mí dva psy. Sofánu jsem dostala ještě od mamky a Edunu jsem dostala rok po tom. Milovala jsem je a byli mímy jedinými kamarádky. Sofána byla sice Yourkšír a Eduna Rotvajler přesto se mněli obě rádi a často se dělily o jídlo.

Nechala jsem odhrnutou peřinu a počkala až my obědvě skočí do postele. Sofána se my uvelebyla nad hlavou a Eduna u ruky. Poté jsem peřinu přes nás přehodila a přivinula jsem se k nim.

Chvýli jsem jen tak ležela a nechala proudit všechny svoje myšlenky až se mi oči začaly pomalu zavírat.

*

Nevím přesně kdy jsem se probudila ale byl už měsíc na obloze. Odhrnula jsem peřinu a vylezla s postele.
Z dolejška jsem slyšela tlumené hlasy ale nebylo je možné rozpoznat.
Došla jsem k prádelníku na kterém se ukrývalo dubové zrcadlo po mé babičce a zadívala jsem se do něho. Předemnou stála docela normální holka. Mněla nadýchané dlouhé husté hnědočerné lokny. Malou postavu a velké zelené oči trochu rozmazané a černé korzetové šaty.
Nahla jsem se na prádelník po kapesníku a utřela jsem si umazané tváře od černé řasenky. Poté jsem si obtáhla tlustě černou tuškou oči a jemně přejela rty leskem.

Usmála jsem se sama na sebe a zamířila pryč z pokoje.

Když jsem vkročila do malé světlé kuchyně u stolu seděl táta se strýčkem a ten neznámí kluk bez trička. Všichni tři hltaly krev ze srny a když jsem vešla usmály se na mne jako by se nic nestalo. Jako by se žádná scéna nepřihodila. Jenže já jsem si tak rozhodně nepřipadala. Byla jsem nérvozní a napjatá. Vůbec se mi nelíbylo že byl u nás doma ňákej cizej kluk z lesa.

Přistoupila jsem k toustovači a udělala jsem si toust. Chvýli jsem jen tak stála a zírala do zdi než promluvl ten kluk. "Ty si snámi nedáš srnu?" Bez jediné známky emocí jsem se otočila a řekla: "Jsem vegetarián pokud to ještě nevíš." Poté jsem se otočila spátky na bílou zeď a začala jsem si mazat toust marmeládou.
Cítila jsem jeho pohled v zádech a byla jsem jak na drátku. Byla jsem příšerně napjatá a nervozní proč mi čumí do zad až na konec ten pohled polevil.
Nandala jsem si na talíř toust a přisedla jsem si k nim ke stolu.

Nevěnovala jsem ani jedné usmáté tváři pohled a zakousla jsem se do mého toustu. Chvýli ještě trvalo než jsem vykřikla bolestí a vyplivla jsem toust na strýčkův talíř.

Strýček a všichni u stolu rychle zaeragovali a podrželi mně když jsem se zapotácela. Vůbec jsem nechápala co se děje a proč mně tak bolí špičáky.

"No tak,co se děje miláčku?" Tatínek se na mně vystrašeně díval. "Já-já-já nevím." vykoktala jsem ze sebe a rozbrečela jsem se jsko malá holka.
"Táta se na mně ustaraně podíval a pohladil mně po loknách. "No tak, půjdeme se na to podívat do koupelny, ano?" váhavě jsem přikývla a nechala jsem se podepřít tátovou silnou rukou. Prošly jsme obívákem který na kuchyň navazovala až do koupelny.
Nešťastně jsem se posadila na vanu a táta se mi podíval do úst. "Myslím že bys to mněla vidět." promluvil opatrně a přikívl k malému zrcadlu pověšenému nad umyvadlem.
Váhavě jsem k němu přistoupila a otevřela ústa. V zápětí jsem zakřičela. Místo mých malích špičáků uvězněných pod zelenými rovnátky se pod rovnátkami rýsovala dva velké tesáky zabroušené do špičky.
"Co toje?! Proč to mám?!" zaječela jsem na celou koupelnu a nepocybovala jsem že to slyšel i strýček a ten kluk. "To jsou tesáky. Jsi vlkodlak a nejspíš i čarodějka to se ukáže časem." vyjeveně jsem na něho zírala a poté jsem zakřičela. "Ale já odmítám být to co ty!!!! A už vůbec nechci být čarodějka!!! Chci být člověěěěěěk!!!!" zaječela jsem až si táta dal prsty do uší.
"To ti věřím Terenis ale já jsem si to také nevybral. Je to osud." promluvil klidně. "Osud?! Ti říkáš osud?! Ne!!! Já říkám že je to prokletí!! Je to bolest!!!" zaječela jsem znovu tak silně až si táta opět dal prsty do uší.
"Terenis poslouchej mně. Ano možná tě to bolí ale časem to přejde a bude ti mnohem líp. Přejde?! Jo a mnohem líp,jo?! To chci teda vidět!" tentokrát jsem práskla kartáčkem na zuby tak silně o zem až se na dlaždičkách oběvily praskliny. Vyjeveně jsem na to upírala svoje bulvy a nebyla schopná slov. "Terenis jsi teť mnohem silnější a mnohem více rychlejší nemůžeš se vším mlátit jinak hrozí že všechno spadne." Vyjeveně jsem civěla na tátu a potom jsem opět zakřičela. "To mi je jedno! Ať klidně zbourám celej dům je mi to jedno ale já nechci být vlkodlak a už vůbec nechci cítit bolest!!!!" táta se an mně ustaraně podíval a potom řek: "Jestly chceš být nebo ne to mi je jedno. Tet se semnou vrátíš do kuchyně a omluvíš se všem. Musí ti dokonce dojít že tě celou tu dobu chceme chránit. Diť právě kvůli tvé jedinečné moci se upíři vrátily. Aby tě mohly zabít stejně jako tvojí matku!" Vyjeveně jsem na něho civěla s otevřenými ústy. Nikdy na mně nezakřičel a dnes jsem ho slyšela po prvé. Mněl tvrdý drsný hluboký hlas a ve spojení s křičením to nebylo vůbec příjemné.
Utřela jsem si slzy a řekla: "Dobrá vrátím se a omluvím ale svůj názor na to že nechci být vlkodlak ani čarodějnice nezměním." Táta si viditelně oddechl ale vrásky mu pořád zůstaly. Bylo my jasné že nemá radost k mému přístupu nového života. Chytil mně za ruku a za naprostého klidu jsme se vrátily zpátky do kuchyně.

Bolest

23. října 2012 v 15:12 | ewril
Nazdar:D
Tak nové citáty jsou tu! To jsem si dala na čas,co? :DDDDD Ale mně se tyhle fakt moc líbí:)
Jinak včera bylo téma "Smrt" a dnes je "Bolest" :) Takže se tu ještě dneska nebo hned zítra ukážu s nákou Jednorázovkou či básní o Bolesti. Tak zatím ahoooooooooooooooooooooj:))))))


Někdy je lepší celý život po něčem marně toužit, než prožít velké zklamání ze splněného snu.
Zdeňka Ortová t

Kdo ví, co je to zklamání, pochopí zoufalé volání: "Lásko, vrať se mi!"
N.N.

Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Maso chutná nejlíp po hladu a postel je nejměkčí po těžké cestě.
Jack London

Zklamání je nejpůsobivější prostředek, jak přivést lidi na správnou cestu.
Jean Dutourd

Zklamání neodradí ženu od lásky, jen vyžaduje časový odstup, aby se z něho vzpamatovala.
Oliver Wendell Holmes

Je sotva větší zklamání, než přijít s opravdu velikou radostí v srdci ke lhostejnému člověku.
Christian Morgenstern

Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.
Thomas Mann

Největší zklamání, jakého můžete okusit, je zklamání se v sobě samém.
Alexandr Nikolajevič Ostrovskij


Proč bychom měli milovat, když sami nejsme milováni?! Proč by nám mělo na někom záležet, když mu nezáleží na nás?!
Bičovaný neví co je bolest a ten, jenž se stal králem neví,co je štěstí. Nýbrž ten, kdo našel lásku ví, co je štěstí, kdo ji ztratil, poznal bolest...
Nepřestala jsem tě milovat, jen sem se naučila bez tebe žít.Nebylo to snadné ale bylo to snazší než zapomenout.
Někteří lide vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou.Někteří v něm ale nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. A my už nikdy, nikdy nebudeme stejní.
Milovat není jen mít rád, milovat znamená srdce si dát.Milovat je i věrnost ctít a druhého u sebe stále mít. Milovat - to je důvěra, k tomu nepatří nevěra. Milovat by měl umět každý a mělo by to být navždy!!!
V lásce jeden ze dvou musí trpět a je to vždy ten, který miluje více.
Jakkoli je člověk v lásce citlivý, odpouští v ní více poklesů, než v přátelství.
Nejbolestnější je vedle někoho sedět, někoho se jen tak letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeme mít.
Zastav na chvíli svůj život .. jde to? Ne, tak jako nejde zapomenout na tebe!!


Nezoufejme, když něco ztratíme: člověka, nějakou radost, štěstí; vše se vrátí v ještě větší nádheře. Co musí odpadnout, odpadne; co nám patří, to nám zůstane, neboť vše probíhá podle zákonů, které jsou větší, než dokážeme nahlédnout, a které jsou s námi jen zdánlivě v rozporu. Žijme v sobě samých a mysleme plně a zcela na svůj život, na všech tisíc jeho možností, na jeho šíři a budoucnost, proti nimž neexistuje nic minulého a ztraceného. (Rainer Maria Rilke)

Má zásada ... zklamání neexistuje. (Rainer Maria Rilke)

Při neštěstí, které už nastalo a které se nedá změnit, bychom si neměli ani dovolit myšlenku, že by mohlo být jinak, tím méně pak, že by se bylo neštěstí dalo odvrátit, neboť to právě stupňuje bolest do nesnesitelnosti, takže se stáváme tím, kdo mučí sám sebe. (Arthur Schopenhauer)

Sebemenší nepříjemnost, způsobená lidmi nebo věcmi, naroste ustavičným přemíláním a malováním v ostrých barvách a ve zvětšeném měřítku v ohromného netvora, před nímž jsme pak docela bez sebe. Všechno nepříjemné máme brát velmi prozaicky a střízlivě, abychom to mohli brát lehce. (Arthur Schopenhauer)

Díváme-li se na něco, co nemáme, snadno v nás vzniká myšlenka: ,,Jakpak, kdyby to bylo moje?" Tím pociťujeme, že něco postrádáme. Místo toho bychom se měli častěji ptát: ,,Což kdyby to nebylo moje?" Myslím, že na to, co máme, bychom se občas měli takto dívat - jak by nám tanulo na mysli, kdybychom to ztratili. A to vše, ať je to cokoli: jmění, zdraví, přátelé, milenka, žena, děti, koně a psi, neboť se často teprve ztrátou poučíme o ceně věcí. (Arthur Schopenhauer)

Ať zkoumáme a poznáváme svět, jak chceme, vždy si podrží stranu dne a stranu noci. (Johann Wolfgang Goethe)

Podívej se na přesýpací hodiny: nic nepořídíš, když s nimi budeš třepat a cloumat. Musíš trpělivě čekat, až se všechen písek, zrnko po zrnku, přesype z jednoho konce na druhý. (Christian Morgenstern)

Spokojený člověk od života neočekává víc, než může dostat. Jsou temné dny a dny plné světla a jasu. Spokojený člověk si je užívá tak, jak přijdou. Kdo toho očekává příliš mnoho, přivolává na sebe temná mračna. Sám si vyrábí špatné dny. - Osuš na slunci své deštivé mraky. (Phil Bosmans)
ČTU BLOGOVÉ POVÍDKY: