!SVĚT TEMNOTOU V PRODEJI JIŽ OD 25.2.2014!

NA NĚ JAKÝ ČAS, JAKO ZKUŠEBNÍ LHŮTA JE BLOG PŘESUNUT NA
WEBOVÉ STRÁNKY ZDE! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A SNAD SE BRZY SEM
VRÁTÍM!:)

BÁSEŇ K MOTÝLÍMU KRÁLI

27. října 2012 v 15:17 | ewril:)
Ahojec lidičky:)
Tak mám tady něco pro Barču ;) Motýlí král je opět tu a já jsem složila k němu báseň která ho bude doprovázet po celou plánovanou tetralogii! Takže vychutnejte si jí a doufám Baru že se ti bude líbit.
Vaše Ewril

Motýlí král

Tvé rty na mém hrdle tě láskají,
tvé oči se do těch mích propíjí.

Ty smrt jsi my chtěla dáti,
nedokážeš však zabít mně.
Láska je mocnější než tvá vášeň po mé krvy.

Kapičky rudé krve my bílou pokažku zbarvují,
tys zabít mně chtěla však pouhé kousnutí,
na nic vís ses už nezmohla.

Raději bych zemřel kvůli tobě než abys neuhasila tu touhu po mně,
raději bych hrdlo v rudých kapkách krve zbarvené mněl,
něž se dívat jak toužíš po mé krvy na hrdle...

Diť přání mé bylo,
dát ti můj život,
touhu tvou tak ukojit.
Aby nám nestálo nic v cestě,
až budeme na cestě za motýlím králem.
Abyses nemusela ovládat a já nemusel se bát...
Diť lásku pocítíme pořád dál...
Tak proč do mé hrdla se nechceš zakousnout?
Jsem snad hrozba tvá?

Smrt již vítám,
zabíjíš mně a přesto vím že miluješ mně.

Tep mi byje na poplach a mé víčka vnímám jak zavírají se,
temnota mě pohlcuje.
Slyším v dály tvůj líbezný hlas,
a vnímám jak bolest ustuje dál.

Tvé špičaté zuby mně probodávají hrdlo a já umírám,
umírám v tvé náručí a spokojeně se usmívám.
Diť umřít pro tebe bylo mé přání.

Probouzím se v hrdle sucho mám,
vidím tě jak se spokojeně usmíváš.

Chci lovit chci žrát,
ty však mou povynost my připomínáš.

Stal jsem se tím co ty,
smrti se bát už nemusím.
Stojím a neuvěřitelně se dívám,
mé oči jsou stejné jako ty tvé,
jsem zvíře jako ty.

Ještě za jasu měsíce,
sdu s tebou tmavým lesem.
Tep my zběsile tepe a ty běžíš vedle mne.
Prožívám nový život,
živout s tebou tet však musíme najít jeho.

Už nezbývá nám mnoho sil,
udýchaně sýpem,
slunce už brzy vyjde a my musíme skrýš hledat,
diť slunce je naším nepřítelem.

Jen co měsíc vyjde na oblohu,
vydávám se stebou na dlouhou cestu.
Přes tmavý černý les do zdálené země vodních světel.

Cesta dlouhá to jest,
už dlouho putujem,
nakonec jsme dorazily do země věčného mlaádí.

S odhodlaností se do vody potámíme a hledáme bránu do země.
Oči se nám klíží a dech nám dochází,
už jsme byli na pokraji sli když jsme ho spatřily.

Mihnul se vedle nás,
motýl s ploutvema a život nám dal.

Plavaly jsme,
hledaly a motýlí krále,
až jsme ho jednoho dne našly,
obět jsme mu za jeho pomoc museli dát.

Chtěl jsem pro tebe umřít,
chtěl jsem abys žila dál,
on však zabil tebe a já bloudím po světě dál.

Vracím se domu plný slávy,
přinesl jsem lék a zachránil lidi,
přesto na tebe nezapomenu,
brzy se schledáme,
já jsem si probodl srdce uhlíkem.

Umírám oči se mi klíží,
tvůj obraz vidím,
stojíš a usmíváš se tak jak předtím.

Umřel jsem a v neby jsem,
za sebou jsem nechal smutek,
přesto lásku jsem opět našel.

Jsme spolu a už nás nic nerozdělí,
jsme šťastni a motýlího krále jsme osvobodily.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ČTU BLOGOVÉ POVÍDKY: