!SVĚT TEMNOTOU V PRODEJI JIŽ OD 25.2.2014!

NA NĚ JAKÝ ČAS, JAKO ZKUŠEBNÍ LHŮTA JE BLOG PŘESUNUT NA
WEBOVÉ STRÁNKY ZDE! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A SNAD SE BRZY SEM
VRÁTÍM!:)

Tajemství-11.kapitola 2/3

30. dubna 2013 v 11:33 | ewril |  Tajemství
Slíbená část zaměřená spíše na city, ale přesto se tu dozvíte nové věci, které jsou důležité pro další děj ;-)
Opět Vás prosím o komentáře a poslední část čekejte opět podle komentíčků, možná ještě dnes ale to by
muselo být komentíčků více jak 70!;-) Tak komentujte a já budu písat!:D
****



Když jsem se vracela do tábora od vodopádu zahlédla jsem rychlí pohyb ze strany. Než jsem stačila zareagovat někdo mě těžce uhodil do zad a já se svalila na zem jako hromada brambor.


"Uáááááááááá!" zařvala jsem a snažila se dostat zpět na nohy.


"Buď s ticha a naval srdce, podvodnice!" zasyčel mi někdo do ucha. Ten hlas jsem velmi dobře znala! Byl to ten muž z nočních můr nebo spíše reálných můr!


"Nech mě být!" zařvala jsem vztekle a vší svou silou jsem ho udeřila loktem do břicha. Nepřítel se svalil vedle mě na zem a já vyskočila na nohy.


"Pomoooc!!!" ječela jsem a zápasila s mužem který mi nemilosrdně svíral mou nohu. Viděla jsem Lidera jak běží jen v ručníku z vody z mečem v ruce a Tomase jak se žene s kudlou ke mně.


"Tví přátelé ti nepomůžou! Dej mi to srdce a nechám tě žít!" zařval muž.

"Nikdy!" odsekla jsem a spadla na jeho tělo. Muž zasténal a pustil můj kotník. Převalila jsem se na břicho a sekla do paže. Místo aby se mu z rány vyrojila čerstvá krev vyteklo něco připomínající černé bahno.


Muž se jen zasmál. "Copak sis opravdu myslela že jsem smrtelník?!"


Toho využil Lider a sekl. Mužova ruka mu odpadla od těla ale netrvalo dlouho a muž se postavil. Chytil mě kolem krku až jsem nestála na zemi.


"Poslední otázka. Dáš mi to srdce?!" zahřímal. "Nikdy!" zasýpala jsem a kopla ho do břicha. Odhodil mě stranou a já tvrdě narazila na kameny. Svět se semnou zatočil a oči se mi klížily.

"Probuď se!" jemný ustaraný hlas volal někde z dály. Chtěla jsem ho poslechnout ale jako by mě celé tělo neposlouchalo. "Prosím!" naříkal bezmocně hlas. Otevřela jsem pusu ale nic z ní nevyšlo. Byla jsem mrtvá?! Zděsila jsem se. Takhle jsi si rozhodně smrt nepředstavovala! Najednou mi něco došlo. Jemně jsem se nadechla a vydechla nic. Neslyšeli mě!

"Už se neprobudí." Jiný hlas byl sklíčený ale přesto plný sebejistoty. "To neříkej!" druhý tak něžný a utrápený hlas zněl tak smutně a žalostně až jsem to nechtěla poslouchat. Najednou jsem ucítila na mé pokožce jemný hřejivý pocit! Jemný dotyk rtů na mé tváři. Nadechla jsem se a vydechla.


"Ona žije!" zasmál se tak známí hlas. Cítila jsem se šťastná ale celá pokožka mě pálila jako v sedmém ohňi. Jemně jsem rozlepila víčka a porozhlédla se po okolí. Nade mnou se skláněl Tomas a vedle mě seděl Lider. V hlavě mě třeštilo jako by se měla moje hlava každou chvíli rozletět na milion kousků. V puse jsem měla vyschnuto jako bych měsíce nepila a kolena mě žhnula a svědila.


"J-á-n-nejse-m-mrtv-á-?" vysoukala jsem bez sebe a chtěla se posadit. Silná bolest mě ale s výkřikem svalila na vyhřátý plášť. Tomas se ušklíbl. "No já anděl rozhodně nejsem." Chtěla jsem se usmát ale vyšlo mi jen jemné pokřivení rtů.


"Co se s-ta-l-o?" vysoukala jsem se a bolestí jsem zmáčkla Liderovy paži. Ten jemně zasténal. A zalovil ve své brašně. "Ten záhadný muž tě hodil na skálu, málem jsi umřela. Chtěli jsme s ním bojovat ale zmizel, rozplynul se…" nechápal Lider.


"M-á-s-r-dce?" sténala jsem. "Ne, to nenašel." Usmál se Tomas. "Na napij se." Usmál se Lider a jemně mi podržel hlavu. Otevřela jsem ústa a nechala jsem stéct z hlave do mích úst několik chladných pramínků vody. Cítila jsem jak mě ústa méně pálí a jak se zakrvácené rty uzdravují.

"Vyrazíme na cestu až zítra ráno, s tebou nemůžeme cestovat dál." Tomas se posadil na druhou stranu pláště.


"Ne! Awri-xel a -N-e-li-n nás ček-á-jí!" zahrapěťela jsem.

"To je možné ale sama si ani nesedneš tak nevykládej že chceš jet na koni zase čtyři dny!" Tomas byl rozčílený.

"Tomas má pravdu, Kataríno." Snažil se mě uklidnit Lider.

"Do-b-ře." Zasténala jsem a přitulila se k plášti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 walinka walinka | 1. května 2013 v 18:07 | Reagovat

SUPER KAPČA!!!!:)

2 ellnesa/ nelin ellnesa/ nelin | Web | 1. května 2013 v 18:25 | Reagovat

chceme další kapitolku!!!!:) Hned!!!:)

3 citruska7 citruska7 | Web | 1. května 2013 v 18:25 | Reagovat

další povídečku a šupem šupem!!!:)

4 ewril ewril | 1. května 2013 v 18:26 | Reagovat

jé holky díky za komentíky:-* jo jo už jdu písat!:DDDDDD

5 selinka524 selinka524 | 1. května 2013 v 18:26 | Reagovat

jojo! super kapitolka!!!heh moc krásná!!!nevim co dodat!:)

6 Péťa Péťa | 1. května 2013 v 18:34 | Reagovat

další!!!:)

7 zanička zanička | 1. května 2013 v 18:35 | Reagovat

myslím že se opět zdržím komentáře zde:) je to něco neuvěřitelně nádherného a že je to zaměřené na city dává příběhu opět krásný nádech;) kapitola se mi velice líbila a nemohu se dočkat další!:) přeji krásný zbytek volna a svátku a těším se na další pokračování:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ČTU BLOGOVÉ POVÍDKY: