!SVĚT TEMNOTOU V PRODEJI JIŽ OD 25.2.2014!

NA NĚ JAKÝ ČAS, JAKO ZKUŠEBNÍ LHŮTA JE BLOG PŘESUNUT NA
WEBOVÉ STRÁNKY ZDE! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A SNAD SE BRZY SEM
VRÁTÍM!:)

Smrt

20. srpna 2013 v 15:56 | ewril |  Jednorázovky
Rozhodla jsem se napsat Jednorázovku na téma HP. Napsala jsem to na poslední chvíli, protože ted faktis nestíhám. Mám toho strašně moc, takže se omlouvám, že povídky přibývají tak pomalu, ale dneska jsem se na to konečně vrhla, tak můžete očekávat snad už častěji nějaké povídky atd. Omlouvám se že je to tak krátký ale nechtělo se mi to roztahovat a chodit kolem horké kaše.
Název: Smrt
Postavy: Hermiona Grangerová
Doba: 20 let po studiu v Bradavicích
Žánr: psychologické drama
Rating: 18+ (to je jen doporučený věk ale klidně to můžete číst od 11:D)

°°°°°°°°°°°°°°
Hmm. To se lidem říká, běž dál, život nekončí. Jenže když se Vám zhroutí celý svět, jak jít dál? Jde prostě zapomenout, překročit minulost a pokračovat ve šťastné budoucnosti i když nemáte ty které milujete? Jde pokračovat v dané cestě když Vás opustí milovaný manžel a děti? Ne. Zašeptal mi hlásek v hlavě. Nejde. Zatřásla jsem hlavou. Seděla jsem na dřevěné lavičce v parku. Copak musí být osud na tolik krutý aby mě potrestal? Za co mě trestají? Za nic. Opět se mi ozve hlásek v hlavě. A přesto tu sedím, mám promrzlí zadek ze studené lavičky a kolem mě se snáší první podzimní lístky. Vítr fouká jako na divoké jízdě autem a po tváři mi stékají slzy. Tohle nebyl živit který jsem si vysnila. Chtěla jsem mýt rodinu a žít s Ronem. To se povedlo ale do jistého dne. Už je to týden. Týden co tu nikdo z nich není. Pro jiné tak krátká doba pro mě ale umučení k smrti. Pozoruju mudly jak bezstarostný oni vedou život. I já jsem mudla. To oslovení mě už dávno nevyvádí z míry. Usmívám se i když k tomu nemám pádný důvod. Těkám očima po těch lidech kteří kolem mě zmateně pobíhají. Pospíchají do práce, na kafe s přáteli nebo venčí své domácí mazlíčky. Kolem mě prochází tatínek s dětmi a maminkou a mě opět dochází proč jsem sem neměla chodit. Je tu přecpáno, lidé sem chodí jako rodina, přátelé ale to jsem ztratila. Kde je konec Harryho a Ginny? Kam se podělili i jejich děti? Kéž bych věděla, ale já nevím nic. Už dávno jsem s nimi ztratila kontakt, po té noci co se Ron s Harrym pohádal. Už nikdy je neuvidím. Budu na světě sama a budu zoufat nad tím že smrtijedi zabili mou milovanou rodinu. Jak smutné a sobecké. Ron by si přál abych začala znova, vybudovala si nový vztah a možná že i rodinu. Jenže já nechápala kam se ta zodpovědná a chytrá Hermiona poděla, nechtěla jsem začít znova.

Kopala jsem zamyšleně do listí přede mnou a zjistila jsem že mě to uklidňuje a zároveň naplňuje. A to byla myšlenka která mě pohltila. Klid a mír. Nebývá to nazýváno jako smrt? Proč nezkusit štěstí u těch které miluji? Můžu zemřít, začít posmrtný život, nevěřím na posmrtný život ale po tom co jsem zažila po dobu sedmi let v Bradavicích mě nic už neudivuje. Proč tedy nevěřit v něco zajímavého? Jenže, mě svíral pocit vinny a těžkoty. Měla jsem pocit, že posmrtný život není a že se neprobudím na konci tunelu. Zamyšleně jsem se zvedla z lavičky. Proč to nevyzkoušet? Usmála jsem se a vydala jsem se pomalím šouravým krokem k troskám vysokého panelového domu za parkem. Když jsem šplhala po zrezavělém žebříku na střechu polorozpadlého domu, měla jsem jakousi předtuchu. Před tuchu že to není správné, ale já už nevěděla co je a co není správné. Došla jsem k hraně střechy a vyhoupla se na zídku na hraně. A pak jsem aniž bych to doopravdy chtěla zakopla, moje noha ztratila rovnováhu a já padala z té víšky dolu. Na svoji smrt. Těžce jsem dopadla a uhodila se do hlavy. Ucítila jsem pronikavou bolest v lebce a v zádech. A pak se mi zatmělo před očima.

Jediné co si pamatuju že mi byla zima, zima jako nikdy jindy v životě a pak jsem pod sebou viděla své zkrvavené tělo ležící pod domem. Mrtvé vykulené oči a ztuhlou polohu. A na konci tunelu světlo. Ne. Žádný tunel ale oblahu. Vznášela jsem se do mraků a poprvé po smrti Rona jsem cítila lásku a radost když se mi Ronova tvář zjevila před očima. Posmrtný život existuje. Byla jsem šťastná, byla jsem uspokojená. Ron a já jsme spolu a nic nás nerozdělí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Péťa Péťa | 20. srpna 2013 v 16:00 | Reagovat

to je nádhera...... úžasný, fakt

2 andreapolinka andreapolinka | 20. srpna 2013 v 16:00 | Reagovat

nevim, co říct.........vzalo mi to dech...a doporučený věk 18 jo?:D

3 selinka524 selinka524 | 20. srpna 2013 v 16:01 | Reagovat

bylo to krásný!krásně temně smutný...a fakt pravdivý! strašně mě mrzí, že se takovýhle věci dějou doopravdy... napsaný to bylo fakt krásně! :o)

4 petulekebule:-) petulekebule:-) | 20. srpna 2013 v 16:01 | Reagovat

a jako co? panebože.. jak to mužeš napsat... vždyt já o tom budu celý týden přemýšlet... dostalo mě to, žeru tvoje depresivky, strašně moc....
asi jsem měla brát varování na vědomí...:D

5 citruska7 citruska7 | Web | 20. srpna 2013 v 16:03 | Reagovat

Dle mého názoru je sebevražda strašně sobecká věc....svým spůsobem je to koloběh,  protože ona je nešťastná, protože její kluk zemřel. Jenže, když se zabije  způsobí, že jiní lidé budou trpět kvůli ní  (což by za jistých okolností mohlo vést k další sebevraždě.... jak říkám je to koloběh). Musím ale uznat, že je to tvoje věc co píšeš. Jinak moc nádherný, úplně mě to odrovnalo:)

6 didi4es didi4es | 20. srpna 2013 v 16:03 | Reagovat

tak tohle je drsný, ale opravdu krásný:)

Nemám co dodat, napsala jsi prostě přenádheronou povídku! Jsi opravdu úžasná...;)

7 olin olin | 20. srpna 2013 v 16:04 | Reagovat

SKVĚLÍ!!! Nádhera! nic víc k tomu snad nemůžu říct...

8 ewril ewril | 20. srpna 2013 v 16:07 | Reagovat

Díky červenám se:)))

[5]: tak s tim s tebou musim souhlasit, je fakt, že sebevražda je vlastně takovej koloběh...ale díky za komentík;)

9 elnn elnn | 20. srpna 2013 v 16:08 | Reagovat

boze, to je tak nadherny...

10 terinú* terinú* | 20. srpna 2013 v 16:09 | Reagovat

Já si ty tvoje povídky musim číst pořád dokola. =O) Mít tvůj talent na psaní tak mi to k životu stačí...=D

11 verča:D verča:D | 20. srpna 2013 v 16:09 | Reagovat

hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ČTU BLOGOVÉ POVÍDKY: