!SVĚT TEMNOTOU V PRODEJI JIŽ OD 25.2.2014!

NA NĚ JAKÝ ČAS, JAKO ZKUŠEBNÍ LHŮTA JE BLOG PŘESUNUT NA
WEBOVÉ STRÁNKY ZDE! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A SNAD SE BRZY SEM
VRÁTÍM!:)

1.kapitola I/II

10. října 2013 v 18:34 | ewril13 |  Střípky
Ahojky!:)
Tak jsem se rozhodla jsem přidat první kapitolku! A jelikož je moc dlouhá, musela jsem ji rozdělit na dvě části. A taky bych chtěla upozornit, že tato kapitolka je poněkud nudná a nic se v ní moc neděje. Opět takoví úvod do děje ale nebojte se, příště už půjde i o život;) Byla bych ráda kdybyste povídku neodepisovali hned po této kapitole, je to jen úvodové jelikož se mi prolog moc nepovedl. Další kapitolka přibyde podle toho pokud budete komentovat:D


1.

O den později…

Šla pěšky. Pršelo. Měla promoklé černé šaty a byla ji zima. Nové černé lakové střevíce hlasitě stříkali v kalužích vodě na chodníku. Černou kabelku si držela u těla aby tolik nezmokla i když věděla že je to k ničemu. Hnědé, dokonalé vlasy měla mokré a kapali z nich kapičky deště. Šla mlčky uzavřená do svých myšlenek. Nic už nemůže být horší. Její nejlepší kamarádka je mrtvá. Zůstala doma ale její otec ji nenechá věčně dřepět doma, dnes musela do školy. To on byl ředitel školy, jak by vypadal kdyby jeho dcera nechodila do školy i když není nemocná? Pokřiveně se usmála. Byla tatíčkova dceruška ale on nejspíš usoudil že bude rozruch ve škole lepší pro ni než samota v opuštěném domě. Nebyla si jistá jestli má pravdu nebo ne. Koutkem oka zahlédla na silnici stylové lamborgino. Jelo pomalu a vyhýbalo se kalužím ve kterých bylo bláto. Pak se ale u Malenie zastavilo a otevřeli se dveře u spolujezdce. Poznala kdo sedí za volantem-Gabriel. Usmála se a popošla kousek ke dveřím.

"Ahoj." Pozdravila a on se usmál. "Nasedni si Mal, jsi promočená jako by jsi spadla do kádě s kapry." Zasmál se. "Vtipné pane vtipálku. Nebudete ale zase tolik od pravdy. Víte, někdo nemá auto a proto musí chodit pěšky." Pronesla přísným tonem jako měla jejich učitelka matematiky. Usmál se a odhalil řadu bělostných zubů. Gabriel by mohl dělat reklamu na zubní pastu. Pomyslela si. "Tak dělej, nasedej." Popohnal ji. "Ne. Zamáču ti sedačku." Řekla. "Jasně a mě z toho omyjou. Dělej nebo tě do toho auto sám a násilím dostanu." Hodil po ní na oko naštvaným pohledem a oba se zasmáli.

"Jsi moc hodný, že mě tam odvezeš." Zašeptala Malenien a usmála se na Gabriela. Ten se rozpačitě pousmál. "No, když nemáš auto." Řekl a ona si sedla vedle něho. Zavřela dveře a auto se rozjelo. Pustil topení a písničku od Green Day kterou tolik Malenien milovala. Klepal do rytmu prstem na volantu a ona zpívala refrén svým dokonalým hlasem který zněl jako od Adele. Když dojeli na parkoviště školní budovy, zaparkovali, Gabriel ji otevřel dveře a oba se vydali ke vstupu do budovy. "Mal?" zeptal se. "Hmm?" zamručela. "Víš, kdybys někdy něco potřebovala nebo chtěla…já jen že jsem s bráchou tady. Konec konců, nejsi jediná koho ta vražda zasáhla. Celá naše parta už není úplná…" zašeptal. "Já se ale o tom nechci bavit!" okřikla ho a on se naštvaně kousl do rtu. "Promiň." Řekl a ona přikývla hlavou. "Dnes končím ve dvě, ty?" řekla a on se na ní podíval. "Taky. Můžeme jet ke mně. nikdo nebude doma. Můžeme si dát večeři a udělat domácí úkoly a taky podívat se na televizi ale ne na fotbal." Usmál se. "Ale mě fotbal nevadí to Anabel vadil." Hlesla a smutně se zadívala do země. Před očima ji stanula blonďatá vysoká dívka která měla nejraději růžovou. Byla hodná, nebila klasická nafintěná holka která se chová jako barbie. Na rozdíl od Alcie která nebila jako její milovaná kamarádka. Gabriel ji obejmul kolem ramen. "Jsi moje kamarádka a nejsem rád když jsi smutná." Podíval se na ní a ona viděla že jeho slova jsou pravdivá. Ze zatáčky se k nim přihnala Alcie. "Ahoj! Nechcete dnes něco podniknout?" usmála se. "vlastně už něco mám." Řekla naštvaně Mal a Alcie se otočila na Gabriela. "Hmm, já taky. Mal jde ke mně, jako vždycky." Usmál se nevinně. "Ok. Jdu s váma, končím taky ve dvě, neva, že ne?" křikla ještě když odcházela. "Neva, neva, neva!" prskla nasupeně Malenie a Gabriel se zamračil. "Asi jsem ji to neměl říkat."

"To je jedno, jen ona nikdy s námi nechodila, jen mi připadá že se snaží vzít si místo které patří Anabel." Vysvětlila. "Anabel je mrtvá Mal." Řekl soucitně a ona se na něho zamračila. "To já vím ale to neznamená, že bude ze sebe dělat někoho kým není." Řekla a otočila se na podpatku. Zůstal tam stát sám.

*

"Asi prasknu!" zafuněla Malenien když dojedla druhý plný talíř. Gabriel se zasmál. "Jak to děláš? Vaříš jako bůh!" řekla a on se uculil. "Když se o sebe musíš postarat sám tak sám." Zasmál se. Nechápala to. Měl dokonalou postavu, sportoval ale tohodle mohl sníst klidně tunu a pořád bude samý sval a metr devadesát osm. "Dáš si ještě?" řekl když vstával. "Jo." Řekla. "Neměla by jsi. Copak bys neměla spíše zhubnout?" zeptala se sladkým hláskem Alicie. Gabriel se na ní naštvaně zadíval "To je snad moje věc ,ne?!" ohradila se prudce Malenien. "No, tak se nediv že s tebou zase nikdo nepůjde na ples." Řekla a odstrčila svůj talíř plný jídla. "Myslím, že se nemusíš bát s kým půjde a nepůjde, neslyšela jsi že má hodně nápadníků?" zeptal se Gabriel který ještě neodešel. "To je vtip?! Ubohá gotiška Malinka má nápadníky? To asi šprty ne?" zasmála se. "Jsi ubohá." Prskla Malenien. "Tak se na sebe podívej! Jsi tlustá! Kdo by o tebe měl zájem?" zasmála se Alcie a Mal se zvedla ze židle. "Počkej!" zašeptal naléhavě Gabriel. Ale ona ho neslyšela. Odešla a bouchla za sebou dveřmi. Gabriel se podíval na Alcii. Pokrčila rameny, odsunula židli a oblékla si svůj červený kabát. "Taky asi půjdu." Mrkla na něho a vypařila se ještě rychleji než její kamarádka. Zůstal sám stál uprostřed jídelny.

>°°<

"Omlouvám se za včerejšek, nějak jsem to neměla v pořádku!" pohladila Alcie po rameni Malenien. Ta po ní vrhla jen znuděným pohledem. "Fajn ale příště si nech své rady pro sebe." Řekla a sklonila se opět nad svou skříňkou. "prosím tě Mal, jsme kamarádky a ty si všechno říkají ne? Nemůžu ti lhát!" řekla důležitě a upravila si blonďaté lokny. "Tohle ale nebylo vůbec příjemné a taky to bylo dost trapný Al!" mračila se stále na skříňku Mal. "Už jsi viděla toho sexy učitele? Je jen o čtyři roky starší jak my dvě! A už nás učí!" rozhodla se přejít k jinému tématu. Malenien si přejela rty malinovím leskem a pak zavřela svojí skřínku. Přehodila si černou kabelku přes rameno a zamířila do učebny francouštiny. "Hele Alcie je mi jedno koho máme jako nového učitele, nehodlám to řešit." Usmála se na ní za chůze a Alcie se zamračila. "Změníš názor až ho uvidíš." Prohlásila důležitě.

Obě vkročili do učebny a posadili se na svá obvyklá místa. Když zazvonilo, Malenien se zvědavě podívala po dveřích. Jenže toho koho spatřila byl někdo koho nečekala. Do třídy vešel vysoký pohledný a svalnatý muž. Měl černé havraní vlasy a modré oči které se museli líbit snad každé dívce. "Vítám Vás. Jsem noví učitel a budu Vás učit francoužtinu." Usmál se mile a odvrátil se k tabuli. Lehce a rychle napsal křídou několik písmem. Pak poodstoupil od tabule aby žáci viděli. "Jmenuji se Leo Marten." Ukázal prstem na tabuli kde bylo napsané jeho jméno. "A pro Vás jsem Pán Marten." Prohodil a sedl si ke svému stolu. Začal číst jména z třídnice a každý se musel povinně postavit aby věděl kdo je kdo. Navíc musel prohlásit že ten dotyční teda on nebo ona je tady.

"Melice Woodová."

"Elene Kirkov."

"Lujs Max."

"Alcie Budregs."

"Gabriel Rojerds."

"Tomas Short."

Pak nastala odmlka a on zvedl oči. "Malenien Renr?" zašeptal a Malenien se postavila. "To jsem já." Prohlásila přiškrceným hlasem. "Nevěděl jsem že tu studuješ." Řekl a několik spolužáků se se zájmem podívali na svoji spolužačku. "Já zase nevěděla že tu budeš učit Leo." Usmála se drze a on se zasmál. "Ve škole Pán Marten." Ukázal prstem na tabuli. "Jak si přejete Pane Martene." Drze se ušklíbla a on si otřel kapičku potu z čela. "Jo a slečno Renr? Stavte se laskavě po vyučování." Řekl se sklopenou hlavou a pokračoval ve jménech. Hodně spolužáků na ní udiveně civělo. Alcie měla naštvaný pohled. Malenien se posadila. Nechápala co tu dělá. Gabriel ji poslal textovku. Pod lavicí vytáhla mobil. TY TOHO CHLÁPKA ZNÁŠ?! Napsal. Zmačkla několik písmenek na klávesnici. ANO. Odeslala a pak se na Gabriela podívala. Seděl v řadě u dveří o lavici před ní. Díval se zamyšleně do předu. Nejevil zájem o to se na ni ani podívat. Uvažovala o tom jestli se ještě pořád zlobí kvůli tomu že včera tak brzy odešla a ještě bez rozloučení. KDO JE TO? OD KUD HO ZNÁŠ? Zněla další esemeska. Malenien se usmála. TO TI NEMŮŽU ŘÍCT. Odepsala a pak vypla mobil. Jak napsala nemůže mu to říct, nemůže to říct nikomu. Jsou věci a tajemství která si člověk musí odnést do hrobu…



>°°<

"Prosím tě snad nežárlíš?" smála se. "Ne! Vůbec ne! Jenom s půlka školy, a to zejména všechny holky na škole zabouchli do našeho nového učitele franzoužtiny!" ztěžoval si Tomas. Malenien se uchechtla. "já mezi ně nepatřím, stačí?" poplácala ho bratrsky po rameni. "Opravdu? Hele já nejsem slepej a ani hluchej. Co se stalo minulou hodinu o franzoužtině?" vyzvídal. "To je moje věc." Prohlásila.

"Tvoje? A co toho týpka? To snad jeho věc není?"

"ne. Tedy ano. Je to moje a jeho věc." Zasmála se a dala si do skříňky věci.

"No vidíš a tet mi vysvětli že s ním nemáš nic společného!" uchechtl se Tomas.

"To je o mnohem složitější Tome." Pokračovala nevzrušeně a brala si své věci na literaturu.

"Jak moc složité? A o čem se bavíte? Počkat! Neříkejte mi to! Stejně to vím!" zachechtal se Gabriel který se nepozorovatelně k nim přiblížil a tet stál vedle Tomase.

"Opravdu a o čem se tedy bavíme?" zeptala se zvědavě Malenien a zkoumala politou učebnici chemie.

"O Martovi." Zahuhlal.

"Jak to víš? Nechceš mi doufám tvrdit že celou dobu Nás posloucháš, že ne?!" rozčílila se dívka.

"ne, ne!" bránil se Gabriel.

"Tak jak to teda víš?" zeptala se podezíravě Malenien a zavřela svojí skříňku. Všichni se vydali k učebně literatury.

"Jednoduše, všechny holky se chtěj o novém učiteli bavit. Jestli to takhle bude pokračovat a jako že bude, všechny budou chtít jít na ples s ním a ne třeba…ehhm…no třeba semnou!" zděsil se na oko Gabriel.

"prosím tě! Kasanova bude sám na plese bez partnerky?! To těžko!" zasmála se.

"Možná, že bych se nesmál. Viděli jste Alcii jak po něm na konci hodiny vyjela? Dost jsem se lekl a řeknu že lituju na jednu sekundu toho chápka!" zasmál se Tomas.

"No jo. Alcii se líbí ale každý hezký kluk." Protočila oči.

"Takže bych měl u ní šanci?" zeptal se Tomas.

"Myslím že máš až moc přehnané sebevědomí." Zakřenila se Mal.

"Opravdu? Hele a co tady pán dokonalý?!" uchechtl se a strčil do Gabriela.

"No na mě se nedívej já o Alcii zájem nemám!" řekl.

"No tak jestli opravdu stojíš o to aby tvoje a naše kamarádka byla tvou partnerkou na blížící se ples, můžeš jít vystát frontu. Třeba skončíš mezi dvaceti nominovanými se kterými půjde na akci až nebude vědět s kým má jít…" uvažovala na hlas Malenien a Gabriel se na hlas rozesmál.

"No tak to ti děkuju." Utrousil Tomas.

"Nemáš zač. ráda jsem ti poradila a ne! Nedívej se tak na mě!" zapištěla a oba dva kluci vybouchli v hlasitý smích. Několik prvaček se na ně otočilo se zvednutým obočím a tázavými pohledy.

"Co civěj?" zeptala se Malenien a Gabriel odhalil řadu svých perfektních zubů.

"Nejspíš máš hezkou kabelku." Opět se oba dva rozesmáli na celé kolo. Mal cukli koutky.

"To je opravdu vtipné. Pane Rojedersi vy také zrovna nemáte oškliví baťoh! Kde jste ho koupil? Ve značkovém obchodě?" zasmála se na oplátku a Gabriel se podíval na svůj otrhaný a špinaví baťoh na kterém měl podpisy všech spolužáků ze základní školy. Polkl.

"Za to tě čeká odveta!" tajuplně se ušklíbl a chystal se dívku chytit a zlechtat ji. Vypískla.

"Ne! Tady ne! Tady je chodba!" culila se skryla se za zády Tomase který se smál na celé kolo.

"Proč ne? Může tě zlochtat kde se mi zachce! Kámo, uhni přece! Nebo mi pomoz!" smál se Gabrile a Tomas povytáhl obočí.

"Ne! Spiklenci!" ječela Malenien a všichni tři se hlasitě smály.

"COPAK VÁM BUDU MUSET STÁLE DOKOLA OPAKOVAT ŽE NA CHODBÁCH SE NEBĚHÁ, NEKŘIČÍ A NEZVŘÍSKÁ?!" zazněl ječící hlas profesorky Priterové. Všichni tři se rázem postavili do pozoru. "Tak po příště si pamatovat!" křikla ještě profesorka a Malenien se dala do chichotu přičemž ji Gabriel málem udusil svou dlaní.

"Co to děláš?" smála se.

"Snažím se nebýt po škole." Šeptal tiše.

"Ale ona se nezmínila o tom že musíme šeptat. Můžeme mluvit!" rozjasnila se Tomasova tvář a Gabriel trapně zčervenal. "Hmm. Jasně. To byla zkouška." Pronesl a přicházející se Petr se zasmál.

"Tak tady je část naší bandy." Řekl.

"Bandy? Kde jsi to slovo sehnal? Ve středověku?" usmála se Mal.

"Ne." Odsekl.

"Zajímavé vsadila bych že ano." Zašeptala spiklenecky a opět se všichni zasmáli.

"Haha. Hele jen tak, od kut nebo od kdy znáš toho profesora?" zeptal se Petr.

"Už jsem to řekla půlce škole. Zopakuju to. To VÁM, nemůžu říct." Řekla.

"Tak fajn, já jen. No to je jedno." Petr se na ní podíval. Usmála se a pohled mu oplatila.

"Směr jídelna?" nadhodil vzápětí.

"Asi jo. Kde je vůbec Alicie?" zeptal se Tomas.

"Není to fuk?" zasmála se Mal a protančila do jídelny. Cestou se srazila s nejlepším kamarádem Gabriela Mathewem který vypadal jako hora svalů a mohl klidně jít hrát sexy fotbalistu do nějakého skvělého a sledovaného seriálu. "Sorry Malenien." Řekl a zastavil se.

"V pohodě?" zeptal se a ostatní se zastavili. Usoudili že hovor mezi druhým nejvíc sexy klukem na škole a pohlednou gotičkou by mohl stát za to.

"Jasně, nikdy mi nebilo líp." Usmála se. Bylo jasné že zauvažoval že chce něco říct ale pak jeho pohled sjel ke třem klukům za jejími zády. "Mohl bych s tebou mluvit?"

"To právě děláš." Usmála se znova a Gabriel dostal výbuch smíchu při čemž ho Mathew propaloval naštvaným pohledem.

"Ale ne tet. Dej mi svoje telefoní číslo, zavolám ti." Pozorně se na ní zadíval.

"Ok tak máš kus papíru nebo ti to mám napsat na čelo?" řekla a on se rozesmál.

"Na ruku by stačilo." Podal ji propisku a ona mu úhlednými a krasopisnými číslicemi napsala na hebké a vypracované zápěstí svůj telefon. Pak mu vrátila propisku, otočila se a bez jediného slova se vydala dál do jídelny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sišg sišg | Web | 10. října 2013 v 19:08 | Reagovat

Nádhera! Jdu hned na druhou část!;))

2 petulekebule:-) petulekebule:-) | 10. října 2013 v 19:10 | Reagovat

Moc krásňoulinký:)))))))))))))))))

3 andreapolinka andreapolinka | 10. října 2013 v 19:10 | Reagovat

Páni...to vypadá dost dobře ;-)

začíná to moc zajímavě a jsem zvědavá, ja se to bude dál vyvíjet :))) Je to moc pěkné a zaujalo mě to :))) jdu také na pokráčko!

4 wansie wansie | 10. října 2013 v 19:11 | Reagovat

Jdu na další jsem zvědavá jestli se to začně ještě více rozvíjet a tak dále:D Každopádně moc pěkné a taky konečně dlouhéé;-D

5 deedinga deedinga | 10. října 2013 v 19:12 | Reagovat

áááá krásnéčko;-))) jdu dočítat!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ČTU BLOGOVÉ POVÍDKY: