!SVĚT TEMNOTOU V PRODEJI JIŽ OD 25.2.2014!

NA NĚ JAKÝ ČAS, JAKO ZKUŠEBNÍ LHŮTA JE BLOG PŘESUNUT NA
WEBOVÉ STRÁNKY ZDE! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A SNAD SE BRZY SEM
VRÁTÍM!:)

2.kapitola I/II

1. listopadu 2013 v 14:37 | ewril13 |  Střípky
Druhá kapitola nové povídky Střípky je tady. Chtěla bych jen říct, že od této kapitoli už bude hovorově tuhnout krev v žilách, teda alespoň jsem se o to snažila:D Posuďte tedy sami, připomínám že se jedná o horor/krimi/romantiku teda alespoň ta romantika je hlavní:)) Takže přeju pokud-možno příjemné počtení a těším se na komentáře!


2.
Měl rád noční procházky. Nikdo ho nerušil. Nikdo ho neotravoval. Prostě pouze on a tma. Klid a slabí vánek. To Tomas miloval. Někdy by opravdu nejradši vyměnil své sourozence za motorku ale v hloubi duše je přeci jenom miloval.

Šel pomalým šouravým krokem. Hnědou kapuci měl přetaženou přes hlavu a uvažoval, že zajde na své oblíbené místo. Přeběhnul přes ulici a silnici a zamířil do méně obydlené části města. Než došel k lesu a rozlehlým pastvinám vždycky mu to zabere tolik času ale ten klid v lese, na mýtině miloval.


Když došel na kraj lesa, pozorně se rozhlédl jestli ho někdo nesleduje a pak se ponořil ho hlubin přírody. Šel pouze několik minut, když zaslechl křupání větviček a šustění spadaných listů na zemi. Zastavil se a polkl. Rozhlédl se kolem sebe ale nikoho nespatřil. Chystal se udělat krok když o něco blíže zaslechl kroky a pak opět známé křupání větviček. Nadechl se a poprvé za svůj život zalitoval že sem chodil. Zatřásl hlavou, co ho to jen popadlo?! Určitě je to pouze nějaké zvíře, třeba srnka. V poslední době varovali ve zprávách že z lesa utíkají srnky. Nikdy nepřemýšlel nad tím proč a ani nechtěl.

Zapnul si mikinu až ke krku a dal si do pusy žvýkačku. Rozběhl se směrem k mýtině. Opět. Zastavil se. Tet slyšel větvičky o mnoho jasněji a byl si jist že on to není kdo na ně šlape, přeci stál na místě! Přimhouřil oči a skoval se za vysoký topol akorát v okamžiku kdy se zpod houští vynořil stříbrný tvor. Málem vyjekl. To nebylo zvíře. Byl to vysoký svalnatý muž, kterého pokrývala vrstva stříbrných chlupů a připomínal chodící zmenšeninu vlka. Měl protáhlí obličej a z úst mu trčeli dva velké bílé tesáky. Zamžoural do noci a pak z hrdla se mu vyrvalo urputné vlčí zavytí při kterém Tomas ztuhl na místě. Vylovil z kapsi mobil a roztřeseně zapnul kameru. Na displeji pozoroval jak tvor ve tmě hlasitě vyje a pak se nadechne. Skloní se na zem a zaujme psí pozici, rozběhne se směrem na opačnou stranu od Tomase mizí v hustém poryvu tmy.


I on se rozběhl. Stopnul kameru a vyděšeně a šokovaně se vydal pryč z lesa. Byl si naprosto jistý, že to co spatřil byl vlkodlak a že existují.


>**

"Opakuji ti že je to jen tvoje nová montáž! Na to ti nevletim! Vlkodlaci? Uhodil ses do hlavy nebo co?!" smála se Malenien a Tomas se zašklebil.


"Zrovna o tobě jsme si myslel něco víc." Zamumlal.

"Hmm, tak si se zplet! možná nějaká blondska z prváků ti naletí. Zkus štěstí tam." Okřikla ho rázně.

"Opakuji ti, že jsem to sám viděl! Vlkodlaci existují! Musíš mi věřit!"

"ty jsi se fakt scvoknul!"

"Jasně a ty ne? Kdopak si myslel že zombici tě zabijou až tě najdou?!"

"bylo mi deset! Tupče! Hele Gabriel! Gabrieli pojď sem! Náš kámoš se totálně scvok!"

"A v čem?" smál se.

"Tak si to poslechni! Vlkodlaci!" zaječela a Gabrile vykulil na Tomase oči.

"No nekecám! Kum na to video!" pustil mu svoje video. Gabriel se zamračil.

"To ti nesežeru. To dokážu taky stačí program na upravování videí a vystříhnutej moment znějakýho borcovskýho filmu." Řekl.

"Já mu to říkám celou dobu!" přikývla hlavou dívka.¨

"Víte co?! Jste blbí! Dokážu Vám to vy frajírci! Pojďte semnou dneska do lesa a uvidíte!" zařval na celou prázdnou učebnu rozzuřený Tomas.

"Jasně. To ti opravdu budu věřit. Hele čauves jdu na matiku." Řekla Malenien a odkráčela.

"No jo vole! Běž si taky!" zařval na Gabriela.¨

"Nepůjdu" semkl rty.

"Cože?!" nechápal.

"Protože, vím že meleš pravdu." Zašeptal a Tomas na se na něho podíval jako na zjevení.

"eee?"

"Hele Tome, včera jsem tě viděl v tom lese. Já viděl jsem i to čemu říkáš vlkodlak. Ty kroky které jsi nejspíš slyšel nebili pouze jeho ale i moje. Sledoval jsem jednoho kluka ale pak se mi ztratil. A tak jsme tě viděl v tom lese." Usmál se.

"takže ty mi věříš?!" zasmál se.

"Jasně asi jako Alcii. Prosím tě! Upat jsi na hlavu nebo co?! Jsi ubožák, to jsme si vymyslel! Měj se." Řekl a Tomas rozčíleně uhodil pěstí do lavice. Podvodník jeden.

Rozčíleně zamířil ke své skřínce. Otevřel ji, vzal si chemii a skoval na poličku do skřínky svůj mobil. Pak se vydal do učebny cestou potkal svou mladší sestru Renatu.

"Hej, hej! Brácha!" křikla a on se otočil na vysokou dívku s červenými křiklavými vlasy které se jí vlnili a padali až k zadku. Usmála se na něho.

"Co je Renat? Nemáš snad věci na práci?" zabručel.

"To máš snad pohřební náladu nebo jako co?!"

"Ne." Odsekl.

"Tak mi můžeš odpovědět na to kam pořád večer chodíš. A ne neříkej na své tajné místo to ti nezbaštím."

"Jak meleš, na tajný místo. Ok, stačí ségra?"

"Ne! Tak teda kde to místo je?" vyzvídala podezíravě.

"To už by nebilo tajný. Tet padej nebo řeknu mámě že se trajdáš po škole a neučíš se."

"To mě nezastraší."

"jak si přeješ."

"Fajn, fajn ale ještě něco. Pujč mi prosím mobil, nemám kredit, potřebuju zavolat Stevovy." Mrkla na něho.

"Nemám ho. Je doma vibitej." Zamračil se.

"Ne. Viděla jsem že ho dneska máš sebou. Máš tam snad nahraný nějaký zajímaví porno, nebo co?" uculila se.

"Něco jinýho ale tomu by jsi stejně nevěřila."

"Myslíš si že ne?,"

"Měj se." odsekl

"Tak se tedy taky měj brácho." Zamračila se a odešla. Povzdychl si.

Zamračil se. Víborně měl dokonale zkažené dopoledne. V učebně se posadil vedle Petra který na něho zíral jako by byl duch.

"co ti je?!" zavrčel a Petr jen pokrčil rameny.

"Hele, kámo vím co ti nakecali ostatní. Tak tomu nevěř! Tvoje věc!" řekl mu naštvaně a Petr se kousl do rtu.

"No a co kdyby to pravda byla?" zeptal se místo toho.

"tak by to ksakru pravda vole byla!"¨

"Takže tet jsi zase nasranej že ti někdo věří?!" zasmál se hořce.

"Ne. Ty mi nevěříš."

"Ale jo věřím."

"Jasně."

"Hele Anabelina smrt je záhada! Policie a agenti nejsou schopný ji vyřešit! Proč teda nevěřit na vlkodlaky když někdo věří na masové zabijáky kteří stejně podle mě Anabel nezabili." Prohlásil klidným hlasem a otevřel si učebnici.

"protože, už nevěřím ani sobě že se to stalo."

"Tak začni. Jdu do toho s tebou." Mrkl a on si uvědomil že jeho nejlepší kámoš bude stát při něm.

"Hmm. Zabručel.

Do třídy vstoupila učitelka a oni se oba přestali bavit. Malenien po něm střelila nechápavým pohledem.

Po skončení vyučování se Tomas vydal ke své skřínce. Čekal ho ale šok.

Otevřel ji a zaječel. Několik dívek se na něho nechápavě zadívalo. A pak se začali chichot jako to dělali pokaždé když se jim někdo z kluků líbil nebo se stal trapas.

Na vnitřní straně jeho skřínky byl vyveden červeným sprejem n nápis.


NIKDO TI NEVĚŘÍ PROTOŽE VĚDÍ ŽE MÁŠ PRAVDU! -ANABEL


Vydechl. Gabriel, Malenien, Petr a Mathew k němu polekaně přiběhli. Vyvali oči a Melanie si položila ruce na ústa a zbledla v obličeji do odstínu bílé křídy. V hlavě mul zněl hlas: Anabel je mrtvá!

Pak ale Tomasův pohled sklouzl ke své poličce. Jeho mobil byl pryč a to znamenalo i video!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 deedinga* deedinga* | 1. listopadu 2013 v 15:45 | Reagovat

Dokonalé. =O)Jdu číst dál!

2 reriske reriske | 1. listopadu 2013 v 15:47 | Reagovat

Kapitola byla dokonalá a musím říct,že pro mě docela strašidelná.Mám blbou povahu,všeho se bojím,tak moc horory nečtu,ale tomuhle jsem nemohla odolat. Také jdu pokračovat ve čtení, konec mě navnadil!:D :)

3 petulekebule:-) petulekebule:-) | 1. listopadu 2013 v 15:51 | Reagovat

Přiznávám, že čím víc se tahle povídka rozjíždí v hororovým stylu, tím víc mě baví!jen tak dál :)

4 renysecek renysecek | 1. listopadu 2013 v 15:52 | Reagovat

Moc dobrý. Jdu na pokráčko 8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ČTU BLOGOVÉ POVÍDKY: