!SVĚT TEMNOTOU V PRODEJI JIŽ OD 25.2.2014!

NA NĚ JAKÝ ČAS, JAKO ZKUŠEBNÍ LHŮTA JE BLOG PŘESUNUT NA
WEBOVÉ STRÁNKY ZDE! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A SNAD SE BRZY SEM
VRÁTÍM!:)

3 kapitola

17. ledna 2014 v 17:27 | Ewril |  Střípky
Tak. To mi to trvalo, co? Ale důvod a omluvu máte o článek níž tak se snad moc nezlobíte...
Jako bonus tu mám mega dlouhou kapitolku ke Střípkům! Chtěla bych jenom říct, že tahle kapitola mi dala velkou práci a proto budu moc ráda když tu VŠICHNI zanecháte svůj názor:) Nechci nic prozrazovat ale podotknu že už se to pořádně rozjíždí a už nás možná někdo z hrdinů opustí, a ne jednomu půjde o život;) Tak nic už neprozradím, přeji příjemné počteníčko!


3.

"Co?!"

"Dělejte! Rychle! Padáme od tut!"

"Ale Tomasy-"

"Petře tohle není vtipné!"

"Je to jen vtip vole!"

"Nepřipadá mi!"

"Kluci!" zajíkla se dívka.

"Tak fajn, padáme!"

Všichni utíkali temnými chodbami staré školní budovy. Když konečně vyběhli po schodech do přízemí nové budovy školy a zavřeli za sebou dveře Malenien úlevně vydechla. Stále v ruce svírala papírek se vzkazem.

"Co to sakra bylo?! Nechce se mi uvěřit že Anabel pořád žije!" rozčiloval se Gabriel.

"Ty by jsi nebil snad rád?"

"Ale jo Mal, jasně ale tohle mi nepřipadá jako vtip. Nejdřív Tomova skříňka, pak jeho mobil a tet vzkaz ve sto let staré budově? Všechno v jeden den. Ne že bych věřil až tak moc na ty vlkodlaky ale tohle se mi prostě nelíbí." Zavrčel Gabriel.

"Víte co? Pro dnešek to ve škole stačí. Pojďme ke mně domů jak jsem se dohodli. Musíme vyřešit co se tady děje lidi." Řekl Tomas.

"Jasně." Zamumlali a vydali se pomalým krokem k východu.

>**<

dům byl útulný a sršela z něho ta rodinná radostná atmosféra. Když do kuchyně vstoupila Malenien, Petr a Gabriel Tomasova matka si utřela ruce a radostně se s nimi uvítala. "Ale dětičky! Tak ráda Vás opět vidím! Je opravdu báječné že jsi přivedl opět své dva kamarády k nám domů Tomasi!" usmívala se malá obtloustlá žena středního věku a ignorovala Tomasovo zakoulení očima. "A kdopak to jenom je? Není to Malenien? Ta milá kamarádka Anabel?" usmívala se opět přátelsky a Tomas zčervenal trapností. Gabriel a Petr se jeho reakci začali smát. "Ehmm. Dobrý den. Ano jsem Melanien." Usmála se mile dívka a paní Shortová se na ní usmála. "Zrovna jsem upekla malinový koláč. Musíte ho všichni ochutnat!" usmívala se a nandala každému na talíř snad tunu koláče. Malenien se závistivě zablesklo v očích ale pak odolala. "Promiňte, ehmm já už jsem ale jedla." Vysoukala ze sebe a Tomaosva matka se na ní zadívala. "To nevadí, sníš to později." Řekla a Malenien popadla talířek a nechala se odtáhnout ke schodům Petrem který se zároveň cpal koláčem a následoval své dva přátele kteří už zmizeli v prvním patře.

"Už jsi někdy byla u Tomase doma?" zeptal se.

"Ne. Ještě ne, ale je to tu, jak bych to řekla? Takové útulné." Uculila se a on chápavě přikývl. Tomasova rodina nebydlela jako ostatní z rodin v luxusních ulicích. Měla velký rodinný dům naproti Anabelenina malého patrového domku. Vedle Shortů pak stály tři rodinné domy, které už také svá nejlepší léta měla za sebou. Malé patrové domečky vedle Anabelinina domu byli, stejně jako celá řada i chodník uzavřena od masakru té noci co zahynula tajemnou smrtí jejich drahá kamarádka. Ulice byla uzavřená a jedině těch pár domečků naproti ještě nebilo zničeno. Když se konečně Malenien doplazila s Petrem na horu kolem nich se prohnala malá černovlasá dívenka v helmě a na bruslích. Divoce máchala ručičkama a něco křičela. Jmenovala se Tenardie ale všichni jí říkali Ten. Za ní se ze zatáčky vyřítil desetiletý chlapeček Thoder který měl na nohách také kolečkové brusle a zběsile se snažil dohonit svoji mladší sestřičku. Malenien se zasmála. "Malá děcka!" smála se a Tomas vykoukl z jednoho z pokojů se dřevěnými dveřmi.

"No jo no. Sourozenci." Protáhl otráveně a pak podržel dveře aby mohli oba dva vejít. V pokoji panoval neuvěřitelný zmatek a nepořádek. Stěny byli polepené tunami plagátů a nebilo místo kde by prosvítala barva zdi. Po zemi se povalovali kusy oblečení, časopisů a knížek. Naproti dveřím stála velká postel na které už se pohodlně rozvalil Gabriel. Petr se usadil na starý vybledlý a zašpiněný gauč vedle Tomase. Malenien přešla přes místnost a posadila se vedle Gabriela na postel který nevzrušeně zíral do stropu.

"Co to do hajzlu?!" zavrčel Petr když mu zapípal mobil v kapse. Vytáhl ho a zděšeně se zadíval na displej.

"Co se děje?" zeptala se Mal.

"přišla mi esemeska od mrtvého." Zabručel a Gabriel a Malenien se zvedli a došli k němu. Tomas se naklonil nad displej mobilu. BOJÍTE SE? BOJÍTE? BOJTE SE! NĚKDO ZEMŘE!-ANABEL.

Malenien hystericky zaječela a Tomas ji sjel pohledem. Nekřič, uslyší nás! Gabriel se vyděšeně podíval na své přátele.

"Co budeme dělat?" zeptal se.¨

"Jsme tu abychom vyřešili tu vraždu a ten masakr co se stal přímo přes ulici." Zdůraznil Petr a Tomas polkl.

"Do-"

Nastalo ticho. Lustr zablikal a pak zhasl. Všichni se vyděšeně na sebe podívali. Tomas otevřel dveře a zjistil, že i v domě přešla jít elektrika. Sešel dolu.

"Mami?" zavolal ale nikdo se mu neozíval. Pohlédl na lednici kde vysel lísteček že odešla s ostatními sourozenci na nákup.

"Buďte hlavně v klidu. Něco se asi stane!" zavrčel varovně Tomas. V ten okamžik pročísl domem dívčí zaječení. Všichni tři kluci se vyděšeně otočili.

Za nimi stálo něco co připomínalo bílou figurínu. Páchlo to jako zkažené maso a zvratky. Když ta věc nebo spíše stvoření otevřelo ústa odkrylo své dva velké špičaté zuby. Malenien od tvora couvla a propadla v panický jekot. TO co tam stálo se pokoušelo ji zasáhnout kudlami které se hmotnili v rukách.

Gabriel vytřeštil oči a svrhl svou kamarádku na chladnou dřevěnou zem v okamžiku kdy kudla prolítla vzduchem a zasáhla bílou stěnu za Malenien.

A pak aniž by kdokoliv někdo něco udělal se ta věc rozplynula.

>**<

Školní budova byla po ránu zahalena v našedivělé mlze. Kolem ní projíždělo stovky aut studentů a učitelů. Leo se ležérně opíral o sloup v hale a dělal že pečlivě studuje knihu kterou držel v rukách. Místo toho však přes okraje hřbetů knihy pozoroval Malenien. Měla na sobě bílé průsvitné tílko a pod ním černou krajkovanou podprsenku. V dekoltu měla černý kříž a černý řetízek. Oblékla si černé kraťasy a černé síťované okaté punčocháče s velkými mohutnými černými botami na zavazování. Opírala se o svou skříňku a něco povídala Gabrielovi který se na ní culil.

Napadlo ho, jestli s ní také někdy půjde někam i on sám. Je to ale směšné. Lidé by si všimli kdyby po ulici šel zamilovaný pár. Je jí šestnáct a jemu dvacet tři. Je učitelem. Musí pokračovat v tom v čem doposud pokračovali, držet svůj vztah v tajnosti. Najednou se Malenien otočila, zavřela skříňku a mile se na něho usmála. Když kolem něho procházela ovinula ho sladká vůně jahod a malin. "Dobré ráno pane profesore." Zašeptala.

>**<

Tomas šel po chodníku když zahlédl Malenien jak pospíchá k černému autu které stálo skryté ve stínu stromů. Bylo mu jasné, že zahlédl něco co vidět nikdy neměl. Měl by se otočit a pokračovat v cestě ale místo toho se přikrčil a schoval za velké kontejnery v ulici. Viděl jak nastupuje do auta. Přikrčil se ještě více a čekal až se auto rozjede. Nic se ale nestalo. Ubíhali vteřiny, minuty a auto stálo pořád na místě. Nepozorovaně přeběhl k nejbližšímu sloupu a naklonil se aby viděl co se děje. Na první pohled vypadalo že je auto prázdné ale pak za předními sedačkami zahlédl pohyb. Byla to Malenienina sněhová bílá pokožka a pak její zadek v krajkovaných černých kalhotkách nad kterými byl vytetovaný modro-černý motýl. Zatajil dech. Věděl, chápal že někdo se s Malenien líbá. Někdo se s ní tajně schází.

Zvědavě poodešel ještě o kousek blíže. Ubíhali ještě minuty a pak se dveře auta otevřeli. Vystoupila z nich trochu neupravená Malenien. Upravila si vlasy, přejela si rty leskem na rty a pak poslala vzdušný polibek tomu komu seděl v autě. At se snažil sebevíc Tomas a nakláněl se muži v autě neviděl do tváře. A pak nastal šok. Když se muž otočil, spatřil komu tvář patří. Věděl to až moc dobře

Auto se rozjelo a vydalo se směrem ke škole. Malenien však zůstala stát jako přimražená na chodníku naproti lampě kde se Tomas ukrýval.

"Vím že tam jsi Tomasi." Řekla zlostně a on vylezl. Tváře mu hořeli.

"Melanien, ty se líbáš s učitelem?! Ty se s ním dokonce scházíš?!" zavrčel a přešel přes silnici. "Do toho ti nic není!" odsekla nazlobeně.

"Ale je! Co když to někdo zjistí?"

"Nikdo to nezjistí, protože to nikomu neřekneš Tomasi!" vzlykla a v něm samotném rázem vyprchal ten stek který v sobě ukrýval když zjistil s kým se jeho kamarádka schází. Odezněl rychle stejně jako přišel.

"Neřeknu ale jedině pro to, že tě lituju."

"O lítost já ale nestojím!"

"Jak si přeješ ale stejně to nikomu neřeknu. Je konec pauzy, musíme se vrátit do školy." Řekl a ona se na něho zadívala.

"Víš Tomasi? Je fajn mýt někoho kdo tu pro tebe je." Zašeptala a on se usmál. "Je fajn mýt kamarádku. Sice uznávám že kdybych moh tak tě někdy kopnu do toho tvýho….ehhm ale stejně jsi fajn!" zakřenil se a ona se usmála.

>**<

Netrvalo dlouho a oba dva přišli na pozemek školní budovy. Cestou o tom co Tomas viděl už nepadlo ani slovo. Oba však ale zpozorněli. Před školou na trávnatém plácku se začalo shlukovat až moc lidí. Byl tu všude jekot a zmatek. Malenien se ušklíbla. "To snad není možný! Ani jsem nevěděla že je tu tolik lidí kdo musí chodit na tu otravnou odpoledku." Smála se a Tomas přikývnul. Kolem nich proběhla dívka z druháku a brečela.

Jejich pohledy zvážněli. Rozběhli se rychlím tempem ke hloučku lidí a prodírali se masou studentů a profesorů. Po několika vteřinách se u nich objevila Renata.

"Neměli byste tam chodit!" zavzlykala a Tomas na ní udiveně vyvalil oči.

"Co se stalo?" nechápala Malenien.

"Je mi to líto, opravdu. Moc líto" Řekla smutně Tomasova setra.

"Co?" nechápal Tomas.

Pak se ale od setry odvrátil a společně s Malenien se rozběhli k Tomasovu bratru který postával na kraji hloučku.

Rychle se dostali k Thodorovi který byl v obličeji celý bílí jako křída a vypadal že se každou chvíli pozvrací.

Tomas ho káravě sjel pohledem. "Co se tu doprdele bratře děje?!" nechápal. Thodor zezelenal a pak propukl v hysterický pláč.

Oba se neptali a prorvali se shlukujícím davem až do předu. zastavili se na pečlivě čerstvě posekaném trávníku. Malenien se rozklepala jako by dostala zimnici. Tomasovi vyschlo v ústech. Jeho žaludek se začal kroutit jako na tobogánu.Oba dva nebili schopní ničeho než otupěle zírat.

Před nimi ležela mrtvola. Mrtvola ve velké kaluži krve která se pomalu začala vsakovat do trávníků a bílých hedvábních šatů které měla na sobě. Jenže, ta mrtvola nebila pouze mrtvolou. Ta mrtvola patřila Alcii…

>**<

Otočil kohoutkem a z kohoutku steklo několik studených kapek vody. Nadechl se. Naklonil se aby mu po namoženém zápěstí mohli stéct ochlazující kapičky vody. Přimhouřil spokojeně oči. zatímco se jeho přátelé učí ve škole, on dneska nemá odpolední vyučování. Nechal si napsat omluvenku a místo toho si šel zaběhat.

Ze zamyšlení ho probudilo vykřiknutí. Poznal ten hlas okamžitě. Patřil jemu samotnému. Teplota se v mžiku změnila a popálila mu pravé namožené zápěstí.

"Sakra!" zavrčel a pokoušel se otočit kohoutkem na opačnou stranu aby si zápěstí ochladil. Jenže voda dál třískala horká. Z umyvadla začali stoupat oblaky páry.

"Co to blbne?! To je snad náký kšuntský?!" mumlal si pohoršeně a opět uskučil. Voda z kohoutku se začala valit jako by se protrhlo potrubí. Oblaky páry zesilnili. Bylo tu děsné herko. Voda se nedala zastavit a ani změnit. Jako by to bylo všechno začarované. Nyní už lapal po dechu.

Vydal se ke dveřím. Lomcoval dveřmi do kut mu nedošlo že je před tím zamkl na klíč. Otočil klíčem na pravou stranu a zmáčkl kliku. Nic. Dveře se neotevřeli! Zavrčel a otočil klíčem na druhou stranu. Opět nic. Někdo ho tady musel zamknout z druhé strany! Pak si ale uvědomil, že nikdo doma ještě není.

Rozběhl se zpátky k umyvadlu a začal oslepen párou šmátrat po poličce kam položil svůj mobil. Začal se opět dusit. Lapal bezmocně po dechu. Pak si všiml, že je nad umyvadlem celou dobu spuštěná jeho kamera kterou tady nainstaloval aby natočil někoho z rodiny v koupelně a pak si z nich vystřelil. Stále byla zapnutá.

"POMOC." Zasípal. Snažil se popadnout dech. Konečně nahmatal kluzký povrch svého mobilu. Pevně ho sevřel mezi prsty a zamžoural do páry do mobilu. Musí zavolat bratrovy. Na tapetě mu však mobil hlásil že mu někdo napsal esemes. Aniž by chtěl otevřel schránku. Přečetl si zprávu na které stálo:

"UMŘI!!!" zaječel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ji Ji | 17. ledna 2014 v 17:35 | Reagovat

Přiznávám, že čím víc se tahle povídka rozjíždí v hororovým stylu, tím víc mě baví....jen tak dál :)

2 Petulekebule:-) Petulekebule:-) | 17. ledna 2014 v 17:37 | Reagovat

Wow, tohle se začíná pořádně rozjíždět. První kapitoly byly fajn, ale tahle je jednoznačně nej... zatím. Doufám, že rychle přidáš další...jinak někde jsi psala že je to horror/romance. Zajímalo mě kdy konečně přijde ta láska:)

3 Citruska Citruska | Web | 17. ledna 2014 v 17:40 | Reagovat

Jako je to dost dobrý! Je to čím dál napínavější a myslím si, že zjistit kdo je vlastně vrah, nebude tak lehký:) Zpočátku někoho podezíráš a pak zjistíš že umře...je to teda úžasně promyšlený;))) jinak šupinky na další kapčulííí!!! musím vědět co se stane!!!:)

4 wansie wansie | 17. ledna 2014 v 17:47 | Reagovat

O ty brďo!!!!! Tak tohle už mi nedělej!!! Já myslela že tím napětím při tom čtení snad...snad exploduju či co!!!A pak najednou konec!!! Jako fakt?!!!:D No nic ale moc krásný a děsně se těším na další kapčuli!:) A jinak nevadí, všichni toho máme hodně v pohodě;)

5 deeedinga deeedinga | Web | 17. ledna 2014 v 17:51 | Reagovat

Skvělí;)) Moc pěkný teda pokud se to dá říct slohově a obsahově taky až na to Alcii!!! Bože to je surový a tet ta poslední scénka...:D Jako nechci raději vědět co bude následovat:D Nebo radši jo!!!:)

Jinak nic se nestalo, omluvu o článek níže mám přečtenou, chápu;)

6 Meilan Meilan | 17. ledna 2014 v 17:53 | Reagovat

WOOOOOW! Ty se nezdáš Kikčo! Tohle je něco konečně pro mě. Jako coool. :-)

7 wwwc wwwc | 26. ledna 2014 v 13:10 | Reagovat

Nevím co napsat...úžasné jako vždy:)

8 elnn elnn | 26. ledna 2014 v 13:14 | Reagovat

Uf, zase nic, já vím že tě s tímhle tak hrozně otravuju:) ale ať je co nejdřív pokráčko, já sem lezu každejch deset minut s nadějí že tu přibude pokračování!!Protože je to úžasný, pokračování bych moc ocenilaaa!:)

9 renysicek renysicek | 26. ledna 2014 v 13:21 | Reagovat

Povedená a strašidelná kapitola! Celé se mi to strašně líbí a musím souhlasit že je to čím dál víc zajímavější a napínavější;))

10 sišq sišq | Web | 26. ledna 2014 v 13:24 | Reagovat

Strašidelný,brrr;D Těším se na pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ČTU BLOGOVÉ POVÍDKY: